Velkou náhodou, kdy jsem hledala různé pozice k porodu, jsem narazila na rozhovor o hypnoporodu. Video mne nadchlo a spolu s manželem jsme se rozhodli tento kurz absolvovat. Kurz pod vedením Míši Klementové byl naprosto úžasný!
A teď už k samotnému porodu. Po pravidelných pětiminutových kontrakcích jedeme do porodnice. Uvítá nás na první pohled příjemná PA s obejmutím místo podání ruky. Na pokoji jí předáme papíry, ale její první reakce je, že porodní přání nečte. Vůbec nevnímám, protože mám kontrakci. Řekne jen, že zkušenost s hypnoporodem má, což mne uklidní.
Jsem otevřená na 3cm. Dám si sluchátka, kde mám nahrávky meditací, afirmací k porodu a prodýchávám porod. Po určité době (absolutně nevnímám reálný čas) kontrakce začínají nabírat na síle. Jdu do vany, kde mne už musí manžel zapírat záda. I přes sluchátka slyším, že jsem otevřená na 7cm (v mém vnímání naprostá rychlost!). Chci jít na čtyři, je mi donesena matrace. A začíná rachot. Otevření na 8cm ve mne vyvolá takovou ohromnou sílu tlaku, že to nemůžu "ustát." Občas přestávám správně dýchat, nechci se tlačení podvolit. Vnímám manžela, jak říká nádech, výdech, nádech, výdech... (Bože, ještě že tam byl! Přišla jsem si, že selhávám, že nedokážu ovládnout ten tlak a prodýchávat, jak bych měla. Dorazila i PA a řekla, jestli s tím nic nezmůžu, ať se tomu poddám, přece tělo samo nejlíp ví, jak to dělat. Přesvědčila mě. Jen jsem musela jít proti zadržování dechu, což mi tělo taktéž samo vytvářelo, ale to jsem se mermomocí snažila ovládnout. Neříkám, že se to pokaždé podařilo. Nyní se moje časové vnímání dostavilo na: "každá kontrakce je věčnost." Sundávám sluchátka, v místnosti hraje meditační hudba.
V této době jsem přesvědčena, že PA nemá zkušenost s hypnoporodem, protože na mne začne mluvit a snaží se mne přesunout na bok, i když několikrát se přetáčím zpět, protože mi to nevyhovuje.
Nakonec jsem šla na postel a zapřela se o madlo a klečím. Joo, to je taky fajn. PA a manžel mě přesvědčí, že mám jít před cílovou rovinkou do sprchy. Manžel nestíhá sundat ponožky, protože mám obrovskou kontrakci a tak jde i s nimi za mnou, abych se mohla opřít.
Konečně se to PA povede - jsem na posteli na boku a mám za sebou 9cm. Na řadě je hlava. Někde v dáli slyším slova tlačte, tlačte... Tělo mi samo tlačí jen při kontrakci, nemusím nic navíc, ale mozek to chce mít za sebou, tak vždy trošku přidá, ale vždy při kontrakci, nikdy ne mimo ni (zpětně to tlačení navíc vnímám jako úplně zbytečnou námahu, a také to způsobilo malé natrhnutí). A je venku hlavička. PA je ošplíchnuta plodovou vodou do obličeje, kape to z ní. Napadá mě jen: nojo, karma...
Znovu slyším tlačte, jsem naštvaná a neposlouchám ji. Vím, že nastává větší mezera před poslední kontrakcí pro ramínka. Čekám na ni a ramínka jsou hned venku. Ooooo! Ta je nádherná! Okamžitě na všechno to náročné zapomínám.... Jakože opravdu? Opravdu jsem to zvládla? To malé škvrně je naše? To je neuvěřitelné! 👀 Já jsem tak šťastná!!! My jsme tak šťastní
Závěrem, z čeho jsem poučena do příště: Když se na to podívám teď zpětně ani ne týden, tak porod byl vlastně nádherný, až na pár věcí, proto bych příště určitě zainvestovala do soukromé PA, nebo bychom donutili přítomnou PA si projít porodní přání s manželem.
Teď vím, že nejlepší je poslouchat své tělo (samozřejmě, pokud není něco u porodu špatně), pořádně nastudovat co je to bonding, jak by měl správně vypadat a nenechat si ho ani na minutu vzít - ušetříte si hodně slz spjatých s kojením, poprosit o lokální anestetikum u šití (mne bylo řečeno, že to nelze, ale paní na pokoji ho měla, protože měla jinou PA), ověřit si tep pupečníku (manžel na něj zkusil sáhnout po slovech PA, kdy tvrdila, že už dotepal, a to nebyla pravda!) ... Pro někoho maličkosti, ale bez nich to mohl být ještě neuvěřitelnější zážitek, než byl.
Na to, že to byla první zkušenost, tak porod byl zcela přirozený a krásný. Budoucí maminky, těšte se na pořádnou jízdu! Když budete v klidu, bez stresu a optimisticky naladěni, uvidíte jak to půjde hladce. Nikdy to nevzdávejte! Jste silné a ten dáreček na konec? Stojí opravdu za to...
Mája, Tom a Ella Kusákovi ze Zlína
