Zdravím, Míšo,
chtěla jsem moc poděkovat a zároveň dát vědět, jaký byl nakonec náš porod v Rakovníku. Jen pro připomenutí - účastnili jsme se s Petrem podzimního kurzu (říjen-listopad) Hypnoporodu ve Strašnicích. A 15. 1. 2020 se nám v 7:52 narodila Norinka. Měla 51 cm a 3,2 kg a vyšel nám ten porod do vody.
Jak už píšu na začátku, chci moc poděkovat, protože právě kurz a to, jakým způsobem jsi ho vedla nám oběma moc pomohlo a dalo hodně podstatných informací a mělo obrovský vliv na to, jak se naše malá Norinka narodila. Na kurzu jsem říkala, že jsem měla z porodu obrovský strach na základě těch téměř hororových příběhů, které jsem slyšela kolem sebe. A ten strach kompletně odešel a já porodila opravdu krásně a v klidu (jak jen to v rámci té intenzivní situace jde).
A k našemu příběhu.. slaboučké vlny jsem měla v průběhu celého úterý (14.1.) od 5 hodin od rána, kdy mi i odešla hlenová zátka. Byla jsem v klidu doma s Petrem až do 2 hodin do rána dalšího dne a pak jsme vyrazili do Rakovníka. V tuhle chvíli přicházely vlny po zhruba 3 minutách, ale cítila jsem se do této chvíle nejlépe u nás v posteli. Cesta autem příjemná nebyla, ale byla jsem šťastná, že jsme dojeli a personál v Rakovníku byl moc milý i přes tu noční hodinu. Řekli mi, že jsem na úplném začátku, ale naštěstí jsme mohli rovnou na porodní sál a udělat si tam pohodlí. Po chvíli dorazila naše dula Ivana a my si v klidu v šeru povídaly ještě asi hodinu a vlny jemně zesilovaly, stále po 3 minutách.
Pak mi dula navrhla sprchu a tam (jak jsme zjistili později a aniž bych si toho všimla) mi odtekla plodová voda, v tu chvíli vlny zesílili a přiznávám, že na tuhle intenzitu jsem nebyla úplně připravená a zaskočila mě. Každá další vlna byla intenzivnější a hledala jsem si vhodné polohy. Dula vymýšlela různé polohy - na míči, na zemi na žíněnce, na boku, ve stoje u polohovacího lůžka a podobně.
Nakonec pro mě bylo nejpříjemnější se do někoho zvěsit a podřepnout. Přiznávám, že v tuhle chvíli jsem ani nevěděla do koho přesně. Nepřipustila jsem si ale, že bych to nezvládla a dál jsem se soustředila hlavně na dýchání a snažila jsem se dělat to, co tělo potřebovalo. Občas jsem vydechovala tak nahlas, až jsem děsila i samu sebe, ale měla jsem pocit, že tu intenzitu potřebuju "předýchat". V tu chvíli jsem postupně přestávala chtít, aby na mě kdokoliv sahal, jen dula zkušeně věděla, kam mi například sáhnout na chvíli na záda a navigovala i Petra, jak by mi mohl případně pomoci.
Pak mi zdější moc milá porodní asistentka řekla, že by mě potřebovali už vyšetřit a tak jsem musela udělat to, co mě celou dobu tak trochu děsilo - vylézt na to porodní lůžko. Následující vyšetření bylo možná nejbolestivější částí celého porodu. Nadšeně mi ale ohlásili, že jsem otevřená na 5 cm a všichni kolem začali být strašně nadšení a povzbuzovat mě. A já jsem upřímně byla trochu zklamaná, protože jsem si myslela, že už to bude mnohem více.
Nicméně potom se mi podařilo na tom lůžku dostat do opravdu hluboké relaxace. Byla jsem najednou schopná jít opravdu hluboko do sebe a jen soustředěně dýchat, byl to opravdu zvláštní stav vědomí. Nikdo nevěděl, že právě prožívám vlnu. To možná způsobilo, že během dalších zhruba 3 vln jsem dostala pocit, že ke konci vlny už "musím tlačit". Chtěli mě tedy znovu vyšetřit, protože se jim to nezdálo. A opravdu, najednou mi řekli, že jsem otevřená a hlavička naléhá. Nikdo tomu skoro ani nechtěl věřit.
Pak už mi pomohl Petr a dula do porodní vany, kde jsem prožila poslední a naprosto neskutečnou fázi porodu. Hlavu jsem si opírala o hranu vany a byla na všech čtyřech. I ve vodě mi po každé vlně přikládali na chvíli monitor, aby si poslechli miminko. Jinak mě ale nevyrušovali a upřímně až tak, že jsem si sama v hlavě říkala, jestli tohle vážně znamená, že už vychází ven hlavička. Později jsem si všimla, že kontrolovali průchod hlavičky ven v zrcadle a nedělo se žádné řízené tlačení. Pouze mě občas upozorňovali a pomáhali držet zadek a pánev pod vodou. Hlavička vycházela ven na několik kontrakcí a při každé jsem cítila, jak je o kousek dál. Já jsem se snažila opravdu pomoci jen dýcháním a co největším uvolněním. Musím přiznat, že ne vždy se mi dařilo to správné nacvičené dýchání, občas jsem hodně hlasitě vydechovala pusou, ale měla jsem pocit, že mi to pomáhá. Jakmile vyšla ven hlavička, napadlo mě, že tělíčko bude náročnější, ale opak byl pravdou. Nastala chvíle krátkého čekání a s dalším vlnou vyplula ven naše dcerka. A já ve vteřině byla v naprosté euforii. Ihned mi jí dali do náruče a já jen neustále opakovala, že je konečně tady. Byla jsem naprosto zhypnotizovaná a po chvíli jen hledala Petra v davu kolem, který ani nemohl mluvit dojetím.
Následoval přesun na lůžko, dotepání pupečníku a porod placenty. Já jsem moc z toho kromě úlevy, že nemám žádné poranění, neregistrovala. Pak už jsme měli jen nepřerušovaný bonding, kdy s námi ještě chvíli byla naše dula a pak už jsme byli jen my tři.
Celé to bylo tak rychlé, že na nahrávky relaxací jsem si ani nevzpomněla, ale před porodem jsem si je pouštěla i několikrát denně a tak mi sem tam samy zněly v hlavě. Splnila se nám ale všechny porodní přání - porodit přirozeně, bez zásahů, bez strachu a bez poranění.
Popsala jsem ti to tu docela podrobně právě proto, že ve všech těch fázích jsem zachovala víceméně klid a věřila svému tělu právě díky kurzu a relaxacím. V celém procesu jsem si pořád v hlavě opakovala, že budu reagovat pouze dechem a to byl opravdu největší klíč v celém porodu. Tělo vědělo, co má dělat. A za mě skutečně byly nejvíc nepříjemné až bolestivé fáze porodu ty, kdy mě vyšetřovali nebo přikládali monitor kvůli ozvám. Zkrátka kdykoliv mě někdo vyrušoval.
V následujících dnech jsme s Petrem o porodu hodně mluvili a oba jsme byli opravdu nadšení z toho, jak to vyšlo. Jen mě trošku mrzelo, že jsem to nedokázala víc prožívat s ním - tu intenzivní fázi, ale v tu chvíli jsem nemohla jinak. A shodli jsme se, že kombinace právě kurzu Hypnoporodu a duly byla k nezaplacení a zcela zásadní pro celý průběh. Oba s Petrem šíříme dál informace o kurzu a o tom, že je možné i něco jiného, že si porod odtrpět.
Tak snad nevadí, že je to takový sloh, ale chtěla jsem posdílet. 🙂
Ještě jednou moc díky a krásný den!
Terka s Petrem (a Norinkou)
