Je to již téměř rok, co se nám narodila Viktorka. Její příchod na svět byl pro mne silný zážitek, a tak si dodnes vybavuji průběh celého dne, jako by to bylo včera.
Viktorka si dávala načas. Narodila se (jako většina dětí) mimo plánovaný termín porodu, konkrétně pět dní po něm. Několik dní, resp. nocí, jsem měla poslíčky a dvě noci před porodem jsem se už skoro nevyspala. Ta poslední noc byla obzvlášť výživná, nedokázala jsem usnout a téměř celou noc jsem seděla na koberci, prodýchávala kontrakce a snažila se mezi nimi trochu odpočívat. K ránu jsem konečně napočítala intervaly mezi kontrakcemi 3-5 min. Kolem půl 7 jsem vzbudila přítele, zavolali jsme domluvené porodní asistence a vydali se na cestu do Rakovníka. Cesta autem byla nakonec docela v pohodě. Byla jsem ponořená do sebe a nic dalšího moc nevnímala. O to horší byl přesun z parkoviště do porodnice – ačkoliv to nebylo daleko, tak nám to chvíli trvalo…při každé vlně jsem musela do dřepu - to bylo jediné, co mi pomáhalo.
Na příjmu už na nás byli přichystaní. Z předchozích návštěv jsem to tam už znala. Většinu povinných formulářů jsem odevzdala, tudíž jsme zodpovídali jen minimum dotazů – většinou partner. Při monitoringu jsem mohla sedět v poloze, která mi byla nejpříjemnější. Přinesli mi žíněnku, na které jsem těch povinných 20 minut seděla. Sestřička mě chválila, jak mi jde pěkně to prodýchávání, tak jsem se hned cítila lépe.
Poté jsme se už přesunuli na porodní pokoj. Měli jsme štěstí, že jsme si mohli vybrat, takže jsme šli na ten, kde byla vana. Nakonec jsem ji využila asi třikrát. Myslím, že díky vodě se porod vždy trochu posunul dopředu. Nejpříjemněji mi ale bylo asi na toaletěJ. Vyzkoušela jsem i porodní stoličku, žíněnku, sprchu. Příjemnou atmosféru mi zajišťovala relaxační hudba, kterou jsem si předem nahrála do mobilu.
Musím říct, že metoda HypnoPorodu mi určitě pomohla. Prodýchávání děložních vln, klid a uvolnění, soustředění do sebe. Místy (zvlášť ke konci) to tedy už nešlo úplně snadno a síla kontrakcí byla taková, že jsem tělo nedokázala mít úplně vláčné, ale snažila jsem se být v sobě a spolupracovat s miminkem. No, a při té poslední fázi, kdy šla Viktorka už ven, jsem musela už pořádně zatlačit. A zařvat. Přiznám se, že takovou bolest jsem dosud nezažila.
Plodová voda mi odtekla až těsně před koncem. Vak blan jsem si mohla dokonce sama nahmatat. Porodní asistentka (resp. doktor, který situaci monitoroval odjinud) už začínali být trochu nervózní, že porod nepostupuje a kontrakce nenabývají na síle. Je pravda, že už jsem byla dost grogy a intervaly mezi kontrakcemi nebyly asi takové, jaké měly být. PA mi proto esenciálními oleji masírovala bříško a partner záda. Propíchnutí vaku blan, který mi navrhovali, jsem nakonec na poslední chvíli nemusela absolvovat - Viktorka to asi slyšela, nebo si moje tělo řeklo, že to dáme. Anebo tomu PA trochu pomohla poté, co už se ten plodový vak ocitnul na pohmat venku. Pak už to šlo rychle. Asi tak 3x jsem zatlačila a Viktorka byla venku. Rodila jsem v poloze na čtyřech, předtím jsem byla v pozici žáby. Ostatně pozici žáby jsem trénovala celé těhotenství a vyhovovala mi i při tréninku s Aniballem.
Partner jako můj doprovod byl úžasný. Bez něj a jeho podpory bych to nedala. Staral se o můj komfort (teplo, pití, jídlo), povzbuzoval mne, hladil, no byl prostě skvělý. Jsem moc ráda, že tam byl a myslím, že to náš vztah posunulo zas o kousek dál.
Viktorka bohužel neměla úplně ideální start do života, protože byla zahleněná v plicích, a tak ji hned odstřihli od pupeční šňůry a dětská lékařka se sestrou na vyhřívaném lůžku začala odsávat. Partner byl u toho, já se tak nějak sbírala a přesouvala na porodní lůžko. Ještě si to teď pamatuji, jak jsem se cítila zvláštně, že Viky není hned se mnou, jak jsem si celou dobu těhotenství představovala. Okolnosti ale byly takové, že to nešlo.
Naštěstí po chvíli mi ji přinesli a bonding proběhl. I když bych k tomu měla pár výhrad (např. necitlivé rozsvícení světla lékařem), ale důležité je, že jsem Viktorku měla u sebe. Placentu jsem chtěla nechat přirozeně porodit, ale myslím, že PA to trochu tou manipulací uspíšila (možná kvůli dr., aby nechtěl nějak zasahovat, nevím), oxytocin jsem už předem odmítla. Ale proběhlo to bez problémů, placenta měla prý tvar srdce:).
Naštěstí během celého porodu nebyly potřeba žádné zásahy, léky ani jiné "ulehčovače". Kdybych se o to tolik nezajímala a neměla potuchy, co všechno to způsobuje, tak bych kvůli té bolesti po něčem možná také sáhla. Opravdu to bylo vyčerpávající. Jsem ale moc ráda, že jsem měla předem takovou přípravu a jsem moc vděčná i Míše, protože bez kurzu, který jsme mohli absolvovat, by porod šel třeba daleko hůře a nakonec by nějaký zásah byl proveden.
Kvůli apgaru 6-7-8 nám vysněný ambulantní porod bohužel nevyšel. Na šestinedělí jsme nakonec strávili dlouhých 5 dnů, a to hlavně kvůli vysokým hodnotám bilirubinu a novorozenecké žloutence. Naštěstí byl přítel celou dobu se mnou a Viktorkou na nadstandardním pokoji, takže jsem měla velkou psychickou podporu. Jinak by to bylo o hodně těžší... S kvalitou péče jsme nebyli vůbec spokojeni. Je škoda, že tamní porodníci jsou kvalitní a vyhledávaní a odd. šestinedělí jim to takhle kazí. Dodatečně jsem proto sepsala zpětnou vazbu primáři. Jestli to bylo k něčemu nevím, ale jak jinak pomoci zlepšit situaci v českém porodnictví…
Nejdůležitější je, že se Viktorka narodila zdravá. Od první chvíle nám dělá radost a užíváme si společné chvíle.
Děkujeme Vám Míšo za veškerou podporu a Váš optimistický a milý přístup. Jsme moc rádi, že jsme kurz HypnoPorodu absolvovali právě u Vás.
